Milí kamarádi,

dostáváme se k tomu abychom sdíleli naše cestování po Austrálii:)
Vydali jsme se na 7 týdenní cestu po Austrálii:) a  ne sami... na začátku nás bylo 5. Téměř polovinu naší plánované cesty jsme totiž jeli s našimi českoskoslovenskými kamarády Jančou, Renkem a jejich nejmilejším šikovníčkem Matyáškem (tomu je cca 7 měsíců), ale zvládl to možná lépe než ledaskterý dospělák.

Naše sestava

...

Nejdůležitější člen posádky:)

Celá naše naplánovaná trasa je vidět na mapě.  Vyrazili jsme ze Sydney-Adelaide-přes střed Austrálie se zajížďkou k Uluru, Kings Canyonu - Alice Springs-Darvin-Cairns-Sydney, prostě takové pěkné kolečko:)

Nákres celé naší cesty

Mapa celé naší cesty - odkaz na google ZDE

V prvním příspěvku napíši pár perliček z cesty od Sydney po Alice Springs....  takhle to všechno začalo...
Neuvěřitelně jsme se sbalili do Nissanu X-trail s tím, že Matyášek měl své místo mezi zadními sedačkami. Dodám, že většina lidí tu cestuje s velikými karavany nebo domy na kolečkách. Mnohokrát jsme se setkali s údivem, že nás jelo 5 v tak "malém" autě s veškerou výbavou na kempování.  A to jsme jako správní Češi  vezli i piva.

Malý cestovatel

Ač se může zdát, že je 7 týdnů habaděj, Austrálie je tak rozlehlá,  že jsme první úsek cesty ze Sydney do Adelaide museli jak se říká přefrčet... ale celé frčení se neobešlo bez zádrhelu...Všichni v Austrálii nás předem upozorňovali na to, abychom si hlídali dostatek benzínu a nám se hned první noc zadařilo. Benzín nám došel v 1 hod. ráno... ale na vině bylo auto, které nepochopitelným způsobem zastavilo se stále ještě čtvrtkou nádrže. Až později jsme zjistili, že auto má systém dvou nádrží a v našem případě nedošlo k přečerpání z jedné do druhé. Naštěstí jsme jako správní outbackáči měli s sebou 10 litrový kanystr, který nás a i jiné, ještě mnohokrát zachránil. Prní noc jsme tedy přečkali v malé městečku čekáním až se mistr pumpař vyspí.

Než jsme stihli dojet do Adelaide, tak se projevila ještě jedna závada, kterou jsme ale už tušili. Auto odmítlo nastartovat a nám bylo jasné, že musíme vyměnit baterku, protože v outbacku by nám to mohlo hodně zavařit. Musím dodat, že poté co máme baterku novou, autíčko šlape perfektně a dokonce za námi přímo v outbacku přišli lidé a pochválili nám naše "Great little car" prostě autíčko, které zvládne projet i jedny z nejobtížnějších nezpevněných cest, třeba i přejezdy řek.
Po vychytání všech mušek na autě jsme se dostali do Adelaide, což je příjemné město v anglickém stylu s botanickými zahradami a muzei.



Krásné botanické zahrady

Adelaide

Atmosféra města se nám moc líbila, ale my jsme se vydali hlavně za přírodou a tak už druhý den po obědě jsme vyrazili směr opravdový outback. Na cestě nás potkaly teplotní extrémy, protože první den za Adelaide byly v noci pouhé 4 stupně a další den, kdy jsme přejeli o 600 km na sever, jsme se dostali do pouště, kde bylo přes den neuvěřitelných 38 stupňů (v létě až 50). Většina obyvatel zde bydlí v podzemních domech doslova vydlabaných do strmých kopců. Město se jmenuje Cooper Pedy, je centrum outbacku. Proslavilo se jako největší naleziště opálu v celé Austrálii. My jsme zažili perfektní zkušenost a to kempování pod povrchem, kde je po celý rok konstatní teplota kolem 23 stupňů.

Matyášek ve 4 stupních...výborně se mu spalo:)

...ano a to už kempujeme pod zemí:)

Po cestě z Adelaide byl pro nás nezkušené perfektní zážitek sledovat, jak se celá krajina mění ze zelených pastvin až po krajinu připomínající Mars. Nezapomenutelným setkáním s přírodou byla rodinka Emu, která nám přeběhla přímo před autem.

Hurá outback!!!

Tak tomuhle se říká v Austrálii road train a potkáte jich v outbaku nespočítaně

V Coober Pedy jsme během 1 denní zastávky prozkumali opálová muzea, aboriginskou galerii, opálový důl a také jsme ochutnali nejdražší kafe v Austrálii u pána, který měl obrovskou sbírku digerid a jestli mluvil pravdu, jedna z nich byla nejdelší na světě:)... nevíme, kafe měl strašně předražené. Abych nezapomněla, udělali jsme si asi 70 kilometrový výlet z Coober Pedy po nezpevněné cestě k takzvaným Breakways...viz obrázek....krásné hornaté útvary vytvořené erozí půdy.

Kluci lezou na jednu z hor

 

...to je ona

...a nádherný pohled z ní

Po cestě jsme jeli kolem známého plotu, který je delší než čínská zeď a chrání jih Austrálie, kde je hodně pastvin s ovcemi, před psy dingo.

Další den už nás čekal opět náročný přejezd z Coober Pedy do free kempu cca 100 km od národního parku Uluru a Kata Tjuta.
Protože jsem si chtěli ikonu Austrálie vychutnat naplno, vstali jsme v 5 hodin ráno, přejeli jsme rychle k Uluru a vychutnali si, samozřejmě spolu s dalším desítkami turistů, nádherný východ slunce, kdy se tato obrovská, pro aborigince posvátná skála probudila a vynikla její rudá barva. Zážitek je to opravdu krásný. Hora je obrovská a místní lidé si myslí, že téměř 2 třetiny skály jsou ještě schované pod povrchem.

Probouzející se hora



a to už vidíte Uluru v celé její kráse

...i nám to po ránu moc sluší:)

Obešli jsme skálu dokola a prohlíželi si jednotlivé posvátné jeskyně v hoře, strmé stěny skály a dokonce i 2 vodní tůně, které se tvoří, když na Uluru zaprší. Trochu jsme si přáli déšť na Uluru zažít, to potom prý hora rozkvete a pramínky vody stékají dolů, my jsme ale zažili opačný extrém...opravdové horko, před kterým se není kam schovat. Přesto byla procházka svělým zážitkem a to ještě den nekončil. Odpoledne jsme přejeli ke snad ještě úchvatnějším skalám Kata Tjuta. Je to  údolí pokrýté horami, které hodně připomíná Uluru. Některé jsou prý ještě o 200 metrů vyšší. Procházka mezi nimi je určitě jedním z nejhezčích zážitků naší cesty.

Náš Nissan a za ním...Kata Tjuta

Nádherný pohled do kaňonu Kata Tjuty

Další den nás čekal Kings Canyon, kterému se přezdívá Grand Canyon:) Patří do trojice nejvýznamnějších přírodních krás australského vnitrozemí. Asi není takový jako ten v Americe, přesto je obrovský a když se dostanete na vrchol, ze země vystupují skalnaté kopce, které připomínají vrcholky Machu Picchu.

Pohled do Kaňonu:)

a to už se procházíme mezi jednotlivými vrcholkami

Dnešní kapitolu naší cesty uzavřeme právě za Kings Canyonem a jestli máte chuť, prohlédnětě si všechny fotky které jsou ve dvou odkazech tady:

1.Sydney to Coober Pedy 

 2.Coober Pedy to Kings Canyon

Moc Vás všechny pozravujeme, my už jsme teď zase o kus dál a brzy Vám popíšeme další pokračování naší cesty.
Mějte se báječně a na závěr jedna fotka z oslav narozenin a potom jedna týmová!!!

oslava narozenin v kempové kuchyňce v Adelaide:)

Moc Díky Jani, Renku a Matyášku, že jste s námi podnikli tuhle super cestu. Moc jsme si to cestování s Vámi užili:)

Vzpomínky na Fiji

Fiji

Milí kamarádi, tak se konečně dostávám k tomu, abych sepsala alespoň pár vzpomínek na naši krásnou a určitě nezapomenutelnou dovolenou na Fiji. 

Pozdrav pro Matěje!!!

Na Fiji jsme odlétali z Tongy 25.8.2014 a měli jsem před sebou 12 dní na ostrovech. Z Tongy se nám vůbec nechtělo, protože jsme si tamní rodinu Tevity opravdu zamilovali. Jak už bylo na Tonze zvykem, letadlo z ostrovů V'avau mělo zhruba 1 hodinu zpožďění, ale to tam nikdo neřešil, všichni trpělivě čekali už od brzkých ranních hodin, co kdyby totiž letadlo letělo dřív, to se taky stává:) Ještě bych mohla dodat jednu perličku z Tongy, když jsme čekali na MEZINÁRODNÍM letišti na hlavním ostrově na Tonze, asi v 1 odpoledne se všechna občerstvení, přepážky a dokonce i  směnárny zavřely, personál si sedl do přistaveného autobusu a všichni si po obědě zdřímli, prostě parádní siesta:)

Odlet z Tongy na Fiji

Nyní už ale k Fiji, doletěli jsme do Suvy - hlavního města Fiji, které je na východě hlavního ostrova. Město má asi 60tis. obyvatel, bohatý noční život a asi tam může být i docela nebezpečno. U všech bank stojí nejméně 2 hlídači. Všichni si nás dost všímali a chtěli nám něco prodat, smlouvali jsme hodně. Na Fiji je početná indická komunita a většinou jsou to právě indové, australané nebo novozélanďané, kdo vlastní všechen bussines.

Protože jsme si tuhle dovolenou na Fiji skoro celou dopředu objednali, hned druhý den jsme přejeli taxíkem do Nadi. Na to, že cesta trvala asi 5 hodin a taxikář  nám zastavil kde jsme chtěli, byli jsme hodně překvapení, že cena byla téměř stejná jako za autobus a navíc jsme se povozili po Suvě (palác).  Na Fiji je zajímavé, že hlavní ostrov je rozdělen na 2 naprosto odlišné poloviny co se týká klimatu. Na jedné straně (okolo Suvy) téměř každý den prší, kopce jsou zelené a kolem Nadi na západní straně ostrova je sucho a kam jsme se podívali hořely kousky lesa. Podívejte se pro srovnání na obrázky.

Východ ostrova se tolik nezelená

Okolí Suvy je krásně zelené

Tak a to už jsem se dostali do přístavu v Nadi, kde jsme si připadali více jako v Austrálii než na Fiji. Na začátku jsme prožili opravdu šok, po Tonze, kde jsme byli sami v rodině, jsme se ocitli mezi množstvím turistů a všechno bylo pro nás tak trochu moc připravené a anonymní. Ale jak se později ukázalo, byl to jenom náš první dojem -  později jsme si dovolenou nádherně užili. 

Tradiční fijianský zpěv a tanec

Strávili jsme 9 krásných dní na Yasawa ostrovech, které jsou na Fiji asi největším turistickým lákadlem. My jsme si vybrali 4 ostrovy - od naprosto malinkatého ostrůvku (Sout sea Island), který jsme obešli za 7 minut až po nejvzdálenější ostrov blízko známé modré laguny, kde se natáčel stejnojmenný film. 

Snažíme se správně rozlousknout kokos:)

 

Dovolená, kterou podniká většina turistů, kteří jedou na Fiji, se nazývá Island hopping, tzv. skákání po ostrovech a vše je perfektně zařízeno, mezi ostrovy jezdí loď, která vás vždy převeze na další ostrov. Na krásné pláži již z povzdálí slyšíte píseň kterou pro Vás, jako nové příchozí, zpívá celý personál. Na píseň potom všichni odpoví BULA, což znamená AHOJ. V jednotlivých resortech na ostrovech jsme měli plnou penzi a musím říct že hlavně v resortech Octopus a Mantaray jsme si připadali jako v 5 hvězdičkovém hotelu...spousta ryb na různý způsob, k vaření se používá kokosové mléko, protože všude kolem jsou kokosové palmy. Během dne jsme se mohli učit plést košíky z palmových listů, zpracovávat kokos, nebo vyrábět šperky. 

Perfektní košík z kokosového listu:)

Abych ještě řekla co nás nakonec na ostrovech nejvíce uchvátilo - užili jsme si neuvěřitelnou šnorchlovačku. Kolem ostrovů jsou nádherné korály a viditelnost, ke korálům jsme chodili přímo z pláže:) 

Jedna dovolenková  +

 Fotky které stojí za to:)

Já asi nezapomenu hned na moje první šnorchlování v resortu Mantaray. Jirka byl ještě na břehu, protože si vše poctivě připravoval a já už jsem šla nedočkavě do vody, byla jsem uchvácena množstvím ryb, které byly všude kolem mě a najednou asi 2 metry kolem mě proplaval žralok a ne maličký, měl možná skoro 2 metry. Měli jste mě vidět, já jsem jen zakřičela do svého šnorchlu "Žralok!" a snažila jsem se dostat přes korály zpět ke břehu. Později jsem se dozvěděla, že se tenhle žralok jmenuje Bob a je takovým rezidentním žralokem ostrova. Viděli jsme ho ještě 2 krát, by to žralok útesový, který prý "není nebezpečný". Já si ho budu určitě pamatovat:)

Podmořský život

:)

Nezapomenutelným zážitkem bylo plavání s Mantamy, které se vyskytují jen na jednom místě na Fiji. Podařilo se nám s nimi plavat hned 2 dny po sobě, plachtily si vznešeně pod námi a my jsme si je mohli zblízka prohlédnout. Podívali jsme se také do fijianské vesnice, seznámili se se starostou a místní ženy pro nás přichystaly trh. Lidé jsou na Fiji chudí a žijí hodně jednoduše. Navštívili jsme také místní posvátné jeskyně Suvalu, bez kterých by prý člověk nebyl na Fiji. 

Nádherná manta

Cestování po ostrovech jsme si užili také díky lidem, které jsem potkali. Vytvořili jsme skvělou partu, každý den jsme mohli sdílet naše zážitky z cestování a poslouchat obohacující povídání ostatních. Večer jsme hráli nejrůznější hry, pozorovali nádherné západy slunce a prostě jen povídali, často při nějakém koktejlu, který se k palmám a nádherným plážím až kýčovitě hodil. Byla to opravdová dovolená na pacifických strovech a určitě ji všem milovníkum moře, podmořského života, tepla a nádherné přírody doporučujeme. 

Jeden z nádherých západů slunce

Všichni pozorujeme:)

Mějte se moc krásně, my Vás momentálně zdravíme z Cairns, jsme zase v tropech. Po téměř měsíčním cestování outbackem, máme opět šok z mnoha lidí, někdy se chceme vrátit do míst kde nebylo nic, ale zase si zvykneme. A tady je toho tolik k vidění až nevíme po té opuštěnosti a poušti v centru Austrálie co si vybrat....haha nějak si poradíme a dáme Vám vědět:)

Těšíme se na zprávy od Vás!

Anička a Jirka