pátek 28. listopadu 2014

Hurá do Vietnamu (Saigon a Hoi An)


Milí kamarádi,
po téměř 4 měsících cestování jsme se ocitli ve Vietnamu a nejsme sami, sešli jsme se tu se sestrami Stáňou a Zdenou....a vydali jsme se prozkoumat jižní část Vietnamu. Všichni Vietnamci nám potvrdili veliký rozdíl mezi severem a jihem Vietnamu, sever je komunistický a na jihu vládne větší svoboda.
Naše společné putování jsme začali v Saigonu (Ho Chi Minovo město). Velice populární je zde tzv. homestay, to nebydlíte v klasickém hotelu, ale v rodinném domě. My jsme takhle bydleli právě v Saigonu. Mladík Bino nám ukázal úžasné zastrčené kavárny, které bysme z ulice asi těžko viděli...a tak začalo naše ochutnávání vietnamské kuchyně.

Kavárna v Saigonu

a to už je naše parta

Největší pochoutkou je vietnamská káva, je to hodně pomalu překapávaná káva, která se nalije na vrstvu kondenzovaného mléka, potom si ji můžete vychutnat buď jako teplý nápoj a nebo si ji přelít do sklenice s ledem,  a máte hned úžasnou ledovou kávu. Shodli jsme se, že káva má chuť skoro jako pralinky...musíte to vyzkoušet, až přijedeme domů určitě Vám jí připravíme. Ochutnali jsme také výborné rýžové rolky plněné zeleninou a krevetami, rybu pečenou v banánovém listu, malinké knedlíčky plněné opět čímkoli, ty se jmenují bílá růže, abych nezapomněla výborné nudlové polévky...a mohla bych pokračovat. Asi nejjednodušší bude, když si prohlédnete naše fotky, snažíme se jídlo fotit, protože je opravdu hodně různorodé a hlavně nám moc chutná.

výborná phó...vietnamská nudlová polévka

rolky plněné čímkoli, ještě lepší jsou když nejsou smažené

ryba pečená v banánovém listu a další pochoutky...

Hned první den jsme navštívili 2 kavárny a večer ještě jednu místní restauraci. V kavárnách to vypadalo jako v oáze, chodíte po kamenech vykukujících z vody, kolem plují kapříci a všude jsou malá zákoutí se stolečkem, podívejte se...:)

kavárna č.2:)

Bino nás vzal take k plovoucímu chrámu, který je opravdu na ostrově a museli jsme k němu přejet lodí. Lidé, většinou budhisté, zapalují vonné tyčinky a zajímavým zvykem je, že si před chrámem koupí kyblík nachytaných rybek, želvu nebo malé vodní hádky a potom je pustí zpátky do vody, aby  jim přinesly štěstí.

plovoucí chrám

převládá zde Budhismus
Odpoledne jsme se vydali do středu Saigonu. To je ale samozřejmě velkoměsto jako každé jiné, s výškovými budovami a obchody všech vyhlášených značek. Prohlédli jsme si místní trh a opět se ukryli před deštěm v jedné z kaváren. Večer jsme se nechali perfektně namasírovat od hlavy až k patě. Vietnamci obecně nemluví téměř vůbec anglicky a tak jsme se hodně nasmáli, stále se mi smáli jak jsem moc veliká a slečna na mě nemohla asi pořádně dosáhnout.

Hned druhý den ráno jsme neváhali a ráno přelétli na sever do jednoho z nejhistoričtějších měst Hoi An. Hoi An je jedno z mála měst, kam mají omezený vstup motorky, v centru jsou staré kupecké domy, malé i větší chrámy, starý japonský most a všude spousta lampiónu. Každý obchůdek musí mít vyvěšený alespoň jeden lampión a tak se restaurace i obchody předhánějí v barvách a nápadech svých lampiónových výzdob. Procházka nočním Hoi An je nezapomenutelným zážitkem, po řece plují malé svíčkové lamióny, které si koupítte a pro štěstí pošlete po vodě.

výroba lampiónů

nádherné kokosové misky

a to už je večernní atmosféra

pouštíme svíčky pro štěstí

Hoi An je také vyhlášený svým krejčovstvím, mohli jsme si tu nechat ušít elegantní šaty, boty nebo kabelku z pravé kůže, neměli jsme ale tolik času. Je ale neuvěřitelné, že v malém městě jako je Hoi An může přežít kolem 2000 krejčovství. 
Pro nás, jedním z nej zážitků, byla vyjížďka na motorkách do údolí chrámů My Son, krásný vodopád a dělání vlastních placek z rýžové mouky. Měli jsme s sebou průvodce, ale Zdena se přesto odvážně naučila řídit skůtr.  Hurá, mohli jsme vyrazit poznávat krásnou krajinu. Chrámy My Son jsou cca z 9., 10. století n.l., jsou rozesety v nádherném pralesem porostlém údolí a určitě patří k jedné z nejvýznamějších památek ve Vietnamu.  Výlet jsme si náramně užili i když se nakonec neobešel bez deště a noční jízdy v docela rušném městě. Všechno je ale výborná zkušenost  a my se těšíme až si zase půjčíme další motorku.

učíme se dělat rýžové placky

chrámy v My Son

poznáte koho napodobujeme?
hurá jsou z nás motorkáři...i když zmoklí:)

V Hoi Anu jsme si také půjčovali kola a jezdili se koupat na blízkou pláž, člověk si musel tak trochu hledat místo pro sebe, protože mnoho pláží je soukromých, nebo obkopených rezorty. 
V Hoi Anu se nám moc líbilo, teď už jsme ale o 400 km níž v přímořském městě Nha Trang, kam jsme přejeli nočním vlakem a zítra se jdeme - jak jinak než - potápět všichni dohromady.
Už se moc těšíme:)
Mějte se krásně a jestli plánujete cestu do Asie, Vietnam už nyní vřele doporučujeme!

prohlédněte si všechny super fotky




úterý 18. listopadu 2014

Filipíny...pokračování na ostrově Palawan

Milí kamarádi, 
hlásíme se ještě z Filipín - země, ve které jsme strávili přes 3 týdny a brzy ji už opustíme. Jirka si dnes užívá své poslední potápění a já odpočívám, protože mě zdejší slunce a potom zase náhlý tropický déšť trochu udolal a tak si dávám pauzu ve stínu Coronského přístavu a popíjím ovocné nápoje:)
Palawan je druhý ostrov, který jsme na Filipínách navštívili, nejdřívě jsme přelétli z Boholu opět přes Manilu do města Puerto Princessa, odkud jsme podnikli jednodenní výlet na jeden ze 7 divů světa - podzemní řeku. Při cestě jsme ještě navštívili tzv. Ugong rock (skálu), kde jsme prolézali skrz jeskyni až na vrchol skály a potom jsme se takzvaným superman ziplinem (člověk je zavěšen na laně a jede po něm 400 metrů mezi kopci, je to pocit, jako létání) dostali zase na pevnou zem. Byl to krásný zážitek, protože to bylo docela dlouhý let a člověk viděl okolní kopce s tropickými pralesy. 

po výstupu na horu

letím:)

Podzemní řeka je 8 km dlouhá, podobná naší Punkvě v Moravském krasu, ale mnohem větší. Prohlídka byla opravdu úchvatná a zároveň zábavná díky našemu průvodci, který stále vtipkoval. Uvnitř jeskyní jsou krápníkové útvary a obrovské prostory připomínající katedrály. 
podzemní řeka

Potom už jsme se přemístili místním autobusem, který jel 6 hodin, do města El Nido, položeného přímo mezi skalami na severním pobřeží Palawanu. El Nido má krásnou atmosféru přímořského města. Island hopping tours, skákání po ostrovech, pokračovalo. Na některých místech jsme byli obklopeni turisty, jinde jsme byli téměř sami.  Nejlepším zážitkem byl opět potápěcí den spojený s návštěvou opuštěné pláže, kde jsme měli oběd. 

dva nadšení potápěči...začínající:)

Skvělým celodenním výletem byl také tricycle, který nás zavezl k vodopádům a následně po trochu dobrodružné, hodně jak se tady říká "rough" - hrbolaté cestě k naprosto úžasné pláži téměř bez lidí.

konečně ta voda nebyla slaná





El Nido stojí určitě za návštěvu. Potápění zde bylo výborné. Viděli jsme barevné korály, hejno barakud a vyzkoušeli jsme si potápění v tunelu. Den před námi měli štěstí na velrybího žraloka, my jsme ho neviděli, ale místní potápěči byli profíci. Dive centre se jmenoval Go slow, je to malá firma, ale všichni jsou velice přátelští. Můžete se podívat na několik recenzí na tripadvisor ZDE.

Tak a teď jsme na ostrově Coron, kam jsme se z Palawanu dostali lodí, Jirka byl tak statečnej a perfektně zvládl 8 hodinovou plavbu, je z něj zkrátka mořeplavec. Moc vás všechny zdravíme a těšíme se na Vás!
O Coronu napíšu zase v jiném příspěvku. Prohlédněte si všechny naše fotky z Palawanu

TADY:) 


Pozdrav od Nema:)
a od nás!



















pátek 7. listopadu 2014

Milí kamarádi:)
.....a protože vůbec nestíhám při tom všem nicnedělání a cestování psát blog...ach jo, posílám alespoň fotky z našeho prvního týdne na Filipínách.
Strávili jsme ho na ostrově Bohol, kam jsme se vydali především kvůli potápění, udělali jsme si tu Open water diver kurz, takže teď už se můžeme potápět sami po celém světě...ale bude to chtít ještě hodně cviku. Jsme moc rádi, že jsme k potápění vybrali prábě Bohol, určitě patří k top potápěčským destinacím na Filipínách. Kurz nám zabral 4 dny strávené intenzivní vyukou teorie, potápění v bazénu a hlavně v moři. Hned po prvním ponoru do moře, jsme tomu oba s Jirkou propadli, viděli jsme nádherné želvy, murény, perutýny, podmořské červy a spoustu korálů a ryb:) Mohla bych se rozplývat dlouho..

Hurá už jsme potápěčí...aspoň na papíře:)

signál...vše je OK
Kromě toho jsme si na Boholu půjčili motorku a prozkoumali ostrov se světovou přírodní památkou Chocolate Hills, viděli jsme nejmenší opičky Tarsiers, které na nás valily svoje obrovské oči. Samozřejmě si užíváme po Austrálii Filipíny jako pro nás cenově dostupnou zemi, vyzkoušeli jsme masáže, jízdu na vodním skůtru a asi se vrátíme zase o 5 kilo těžší kvůli neodolatelnému tropickému ovoci:)

Už jsme Vám psali, že se na Vás všechny moc těšíme....MOC!


Chocolate Hills...kdo by se neradoval!

Mějte se krásně a prohlédněte si naše fotky ZDE:)

PS: a jestli chcete vidět Jirku i mě přímo pod vodou podívejte se SEM:)

úterý 14. října 2014

Milí kamarádi,

dostáváme se k tomu abychom sdíleli naše cestování po Austrálii:)
Vydali jsme se na 7 týdenní cestu po Austrálii:) a  ne sami... na začátku nás bylo 5. Téměř polovinu naší plánované cesty jsme totiž jeli s našimi českoskoslovenskými kamarády Jančou, Renkem a jejich nejmilejším šikovníčkem Matyáškem (tomu je cca 7 měsíců), ale zvládl to možná lépe než ledaskterý dospělák.

Naše sestava

...

Nejdůležitější člen posádky:)

Celá naše naplánovaná trasa je vidět na mapě.  Vyrazili jsme ze Sydney-Adelaide-přes střed Austrálie se zajížďkou k Uluru, Kings Canyonu - Alice Springs-Darvin-Cairns-Sydney, prostě takové pěkné kolečko:)

Nákres celé naší cesty
Mapa celé naší cesty - odkaz na google ZDE

V prvním příspěvku napíši pár perliček z cesty od Sydney po Alice Springs....  takhle to všechno začalo...
Neuvěřitelně jsme se sbalili do Nissanu X-trail s tím, že Matyášek měl své místo mezi zadními sedačkami. Dodám, že většina lidí tu cestuje s velikými karavany nebo domy na kolečkách. Mnohokrát jsme se setkali s údivem, že nás jelo 5 v tak "malém" autě s veškerou výbavou na kempování.  A to jsme jako správní Češi  vezli i piva.

Malý cestovatel

Ač se může zdát, že je 7 týdnů habaděj, Austrálie je tak rozlehlá,  že jsme první úsek cesty ze Sydney do Adelaide museli jak se říká přefrčet... ale celé frčení se neobešlo bez zádrhelu...Všichni v Austrálii nás předem upozorňovali na to, abychom si hlídali dostatek benzínu a nám se hned první noc zadařilo. Benzín nám došel v 1 hod. ráno... ale na vině bylo auto, které nepochopitelným způsobem zastavilo se stále ještě čtvrtkou nádrže. Až později jsme zjistili, že auto má systém dvou nádrží a v našem případě nedošlo k přečerpání z jedné do druhé. Naštěstí jsme jako správní outbackáči měli s sebou 10 litrový kanystr, který nás a i jiné, ještě mnohokrát zachránil. Prní noc jsme tedy přečkali v malé městečku čekáním až se mistr pumpař vyspí.

Než jsme stihli dojet do Adelaide, tak se projevila ještě jedna závada, kterou jsme ale už tušili. Auto odmítlo nastartovat a nám bylo jasné, že musíme vyměnit baterku, protože v outbacku by nám to mohlo hodně zavařit. Musím dodat, že poté co máme baterku novou, autíčko šlape perfektně a dokonce za námi přímo v outbacku přišli lidé a pochválili nám naše "Great little car" prostě autíčko, které zvládne projet i jedny z nejobtížnějších nezpevněných cest, třeba i přejezdy řek.
Po vychytání všech mušek na autě jsme se dostali do Adelaide, což je příjemné město v anglickém stylu s botanickými zahradami a muzei.


Krásné botanické zahrady

Adelaide

Atmosféra města se nám moc líbila, ale my jsme se vydali hlavně za přírodou a tak už druhý den po obědě jsme vyrazili směr opravdový outback. Na cestě nás potkaly teplotní extrémy, protože první den za Adelaide byly v noci pouhé 4 stupně a další den, kdy jsme přejeli o 600 km na sever, jsme se dostali do pouště, kde bylo přes den neuvěřitelných 38 stupňů (v létě až 50). Většina obyvatel zde bydlí v podzemních domech doslova vydlabaných do strmých kopců. Město se jmenuje Cooper Pedy, je centrum outbacku. Proslavilo se jako největší naleziště opálu v celé Austrálii. My jsme zažili perfektní zkušenost a to kempování pod povrchem, kde je po celý rok konstatní teplota kolem 23 stupňů.

Matyášek ve 4 stupních...výborně se mu spalo:)

...ano a to už kempujeme pod zemí:)

Po cestě z Adelaide byl pro nás nezkušené perfektní zážitek sledovat, jak se celá krajina mění ze zelených pastvin až po krajinu připomínající Mars. Nezapomenutelným setkáním s přírodou byla rodinka Emu, která nám přeběhla přímo před autem.

Hurá outback!!!

Tak tomuhle se říká v Austrálii road train a potkáte jich v outbaku nespočítaně

V Coober Pedy jsme během 1 denní zastávky prozkumali opálová muzea, aboriginskou galerii, opálový důl a také jsme ochutnali nejdražší kafe v Austrálii u pána, který měl obrovskou sbírku digerid a jestli mluvil pravdu, jedna z nich byla nejdelší na světě:)... nevíme, kafe měl strašně předražené. Abych nezapomněla, udělali jsme si asi 70 kilometrový výlet z Coober Pedy po nezpevněné cestě k takzvaným Breakways...viz obrázek....krásné hornaté útvary vytvořené erozí půdy.

Kluci lezou na jednu z hor
 
...to je ona
...a nádherný pohled z ní
Po cestě jsme jeli kolem známého plotu, který je delší než čínská zeď a chrání jih Austrálie, kde je hodně pastvin s ovcemi, před psy dingo.


Další den už nás čekal opět náročný přejezd z Coober Pedy do free kempu cca 100 km od národního parku Uluru a Kata Tjuta.
Protože jsem si chtěli ikonu Austrálie vychutnat naplno, vstali jsme v 5 hodin ráno, přejeli jsme rychle k Uluru a vychutnali si, samozřejmě spolu s dalším desítkami turistů, nádherný východ slunce, kdy se tato obrovská, pro aborigince posvátná skála probudila a vynikla její rudá barva. Zážitek je to opravdu krásný. Hora je obrovská a místní lidé si myslí, že téměř 2 třetiny skály jsou ještě schované pod povrchem.

Probouzející se hora


a to už vidíte Uluru v celé její kráse

...i nám to po ránu moc sluší:)

Obešli jsme skálu dokola a prohlíželi si jednotlivé posvátné jeskyně v hoře, strmé stěny skály a dokonce i 2 vodní tůně, které se tvoří, když na Uluru zaprší. Trochu jsme si přáli déšť na Uluru zažít, to potom prý hora rozkvete a pramínky vody stékají dolů, my jsme ale zažili opačný extrém...opravdové horko, před kterým se není kam schovat. Přesto byla procházka svělým zážitkem a to ještě den nekončil. Odpoledne jsme přejeli ke snad ještě úchvatnějším skalám Kata Tjuta. Je to  údolí pokrýté horami, které hodně připomíná Uluru. Některé jsou prý ještě o 200 metrů vyšší. Procházka mezi nimi je určitě jedním z nejhezčích zážitků naší cesty.

Náš Nissan a za ním...Kata Tjuta

Nádherný pohled do kaňonu Kata Tjuty
Další den nás čekal Kings Canyon, kterému se přezdívá Grand Canyon:) Patří do trojice nejvýznamnějších přírodních krás australského vnitrozemí. Asi není takový jako ten v Americe, přesto je obrovský a když se dostanete na vrchol, ze země vystupují skalnaté kopce, které připomínají vrcholky Machu Picchu.


Pohled do Kaňonu:)



a to už se procházíme mezi jednotlivými vrcholkami

Dnešní kapitolu naší cesty uzavřeme právě za Kings Canyonem a jestli máte chuť, prohlédnětě si všechny fotky které jsou ve dvou odkazech tady:



Moc Vás všechny pozravujeme, my už jsme teď zase o kus dál a brzy Vám popíšeme další pokračování naší cesty.
Mějte se báječně a na závěr jedna fotka z oslav narozenin a potom jedna týmová!!!

oslava narozenin v kempové kuchyňce v Adelaide:)


Moc Díky Jani, Renku a Matyášku, že jste s námi podnikli tuhle super cestu. Moc jsme si to cestování s Vámi užili:)